Jsou jen dva problémy peněz
Buď je peněz nedostatek nebo je peněz nadbytek. Který z oněch dvou problémů řeším? Jejich nadbytek nebo nedostatek?
Stejně jako většina lidí řeším jejich nedostatek. Otázkou je, zda je to správný přístup. O víkendu jsem opět slyšel názor chudých lidí: "Aby jsi udělal peníze, potřebuješ peníze." To je přesně reakce, která vznikne na základě myšlení nedostatku peněz. "Aby jsi udělal peníze, potřebuješ peníze a ty nemáš, a tak konec", diskuze končí, není o čem dál diskutovat. Myšlení s nedostatkem peněz vede k ubíjejícím a nemotivujícím osnovám a závěrům. Co se na to podívat z druhé strany?
Vizualizuji si, že mám problém příliš mnoha peněz. Co s nimi budu dělat, abych je ochránil, rozmnožil a využil k věcem, ze kterých budu mít dobrý pocit? Předně potřebuji takovou představu realisticky ve své hlavě vytvořit. Když jsem si takovou situaci půl hodiny vizualizoval, získal jsem pro mne zcela nový a velice zajímavý pocit (skoro šok), na základě kterého jsem došel k poznání a závěru, že problém přemíry peněz potřebuje komplexnější řešení než problém nedostatku peněz. A proto vždy bylo, je a bude více lidí chudých než bohatých. Být chudý je jednodušší, snazší a nepoměrně pohodlnější. Právě pohodlnost způsobuje chudobu. Ale já chci žít, chci být aktivní.
Klíčem je řešit problém přemíry peněz nikoliv nedostatku peněz. Většina lidí se snaží řešit problém nedostatku peněz řešením nedostatku peněz a výsledkem je, že tento problém nikdy nevyřeší. Když se snažím řešit problém přemíry peněz, tak se přede mnou otevírají netušené možnosti a přitom vycházím ze stejného počatečního stavu. Mám jednu hlavu a v ní nějaké ty informace, ale to jak se tam uvnitř myšlenky propojují a kombinují, to jak se v mé hlavě informace přesýpají je ovlivněno zda řeším problém nedostatku nebo přemíry peněz. Když řeším problém přemíry peněz, pak dostávám tisíce nápadů a po chvíli zjišťuji, že na realizaci některých potřebuji minimum peněz a nebo peníze téměř žádné. To co potřebuji je čas. Čas je důležitější aktivum než peníze.
Na druhé straně, když řeším problém nedostatku peněz jímá mne beznaděj a nic mne nenapadá. Vyzkoušejte tuto pomůcku a podělte se s ostatními o své zážitky. Přeji hezký den.
Stejně jako většina lidí řeším jejich nedostatek. Otázkou je, zda je to správný přístup. O víkendu jsem opět slyšel názor chudých lidí: "Aby jsi udělal peníze, potřebuješ peníze." To je přesně reakce, která vznikne na základě myšlení nedostatku peněz. "Aby jsi udělal peníze, potřebuješ peníze a ty nemáš, a tak konec", diskuze končí, není o čem dál diskutovat. Myšlení s nedostatkem peněz vede k ubíjejícím a nemotivujícím osnovám a závěrům. Co se na to podívat z druhé strany?
Vizualizuji si, že mám problém příliš mnoha peněz. Co s nimi budu dělat, abych je ochránil, rozmnožil a využil k věcem, ze kterých budu mít dobrý pocit? Předně potřebuji takovou představu realisticky ve své hlavě vytvořit. Když jsem si takovou situaci půl hodiny vizualizoval, získal jsem pro mne zcela nový a velice zajímavý pocit (skoro šok), na základě kterého jsem došel k poznání a závěru, že problém přemíry peněz potřebuje komplexnější řešení než problém nedostatku peněz. A proto vždy bylo, je a bude více lidí chudých než bohatých. Být chudý je jednodušší, snazší a nepoměrně pohodlnější. Právě pohodlnost způsobuje chudobu. Ale já chci žít, chci být aktivní.
Klíčem je řešit problém přemíry peněz nikoliv nedostatku peněz. Většina lidí se snaží řešit problém nedostatku peněz řešením nedostatku peněz a výsledkem je, že tento problém nikdy nevyřeší. Když se snažím řešit problém přemíry peněz, tak se přede mnou otevírají netušené možnosti a přitom vycházím ze stejného počatečního stavu. Mám jednu hlavu a v ní nějaké ty informace, ale to jak se tam uvnitř myšlenky propojují a kombinují, to jak se v mé hlavě informace přesýpají je ovlivněno zda řeším problém nedostatku nebo přemíry peněz. Když řeším problém přemíry peněz, pak dostávám tisíce nápadů a po chvíli zjišťuji, že na realizaci některých potřebuji minimum peněz a nebo peníze téměř žádné. To co potřebuji je čas. Čas je důležitější aktivum než peníze.
Na druhé straně, když řeším problém nedostatku peněz jímá mne beznaděj a nic mne nenapadá. Vyzkoušejte tuto pomůcku a podělte se s ostatními o své zážitky. Přeji hezký den.
posted by Vaťák at úterý, května 16, 2006
4 Comments:
Nejdulezitejsi neni ani tak cas, jako tvrda prace. Cim vice prace, tim vice penez a jednoho dne prijde den, kdy uz nebude treba pracovat.
Něco ti řeknu:Nepamatuju se,že bych ve svém životě byl spokojený.Z mnoha důvodů jsem nikdy ničeho nedosáhl a je to ze 70% moje vina.Dnes sotva uživím rodinu a mám velké a zbytečné dluhy.Jsem z toho svého nanicovatého života umořený a zdeptaný.Vstávám denně ve 4 hodiny ráno a prakticky se zastavím až ve 22 hodiny;to jdu spát.A to, co jsem si od tebe tady zatím přečetl je něco, co mi dodává naději,že to všechno mohu změnit.Piš dál, možná je v této zemi mnoho takových zoufalců jako jsem já,kteří s tím zoufalstvím už chtějí skoncovat jednou provždy.Díky
Ano, důležité je jak a čím je čas vyplněn. Každý máme 24 hodin denně a to je ta největší spravedlnost na světě. To kam se ve svém životě dostaneme, závisí zejména na tom jak každý den se svojí dávkou 24 hodin naložíme.
Filozofie tvrdé práce je ušlechtilá metoda prohlubující vnitřní kvality. Pokud chceme získat i finanční toky z ní pramenící, měli bychom si dát pozor, abychom nepracovali pro někoho jiného. U většiny zaměstnanců se stává, že plody jejich tvrdé práce sklízí někdo jiný (majitel firmy a stát v podobě daní).
Je dobré se občas zastavit a myslet a pak teprve jednat a tvrdě pracovat.
Všem umořeným a zoufalým posílám myšlenku. "Myslete, určitě vymyslíte způsob jak realizovat svoji naději. Nikdo vás nedrží v okovech. Osvoboďte svoji mysl od pesimismu a vneste do svého života světlo myšlení. Každý člověk má schopnost v sobě probudit proces vlastního kreativního myšlení, který přináší bohatství. To je jen pozůstatek předchozího režimu, který učil lidi nemyslet. Zvyk nemyslet a nepoužívat vlastní hlavu a poslouchat je dán nesmírnou názorovou setrvačností naší společnosti. Je to největší hřích, kterého se předešlý režim na našich lidech dopustil. Učil a vychovával v duchu nemyslet a poslouchat. Nevyčnívat, nebýt kreativní. Bohužel se v mnohých rodinách toto dále přenáší na další pokolení. Změnit to je běh na dlouhou trať. Přidejte se k těm kteří myslí a jsou kreativní. Život tak nabyde krásnějších a plnohodnotnějších rozměrů. Nejlepší nápady přicházejí s postojem. Pozitivní postoj a dobrou mysl přeji všem lidem dobré vůle.
to, co jsem hledal, diky
Okomentovat
<< Home