Nízké úrokové míry, nedostatek dobrých nápadů?
Nadbytek kapitálu se může projevit nízkými úrokovými mírami. Nízké úrokové míry mohou být způsobeny mnoha faktory, ale díky regulaci centrálními bankami je nejvýznamnějším faktorem vyhlášená centrální úroková míra. Centrální bankéři se však musejí zamýšlet nad mnoha aspekty, když se zabývají tím, zda úrokovou míru zvýšit, snížit nebo nechat tam kde je. Centrální úroková míra je mocný nástroj, který dovede odstartovat bohatnutí v celé společnosti, když je správně používán a nebo dovést celou společnost ke krachu, chudobě a hladomoru, když je používán nesprávně. Bohužel nikdo nám nedal k používání tohoto nástroje návod, a tak bankéři a ekonomové již více než století pracují na tom, aby alespoň některé základní principy zmapovali a vytvořili si ucelený obrázek.
Seznámím vás s jednou představou, která mne teď napadla v metru. Předem upozorňuji, že je to jen takový nápad, takže mne nekamenujte, může to být pěkná blbost :-) Na druhou stranu mi to připadá logické. Těším se na příspěvky od vyvracečů mé víry (provokatér ;-). Jen do toho, pusťte se do mě.
Nyní ona myšlenka. Abychom se odprostili od zásahů centrální banky, inflace, vlivu tištění peněz, zvyšování peněžní zásoby nebo jak se tomu říká apod. Představme si, že platíme zlatými dukáty, tak jako v minulosti. Zlato nelze snadno vyrobit (natisknout apod.). Jaderná fůze daleko :-).
Pokud by byla ve společnosti zásoba zlata jakožto peněžního směnného prostředku konstantní, pak by s růstem počtu služeb a výrobků, tj. s růstem ekonomiky společnosti, musely ceny zákonitě klesat a to nepřímo úměrně. Čím by bylo více obyvatel, služeb a výrobků, tím by byly ceny ve zlatě nižší.
Nyní si představme, že v oné zemi, kde se platí zlatými dukáty je několik zlatých dolů. Vydolovat unci zlata stojí dvacet bochníků chleba, kilo slaniny, kilo ryb a pět kilo fazolí a hrachu. Jak roste ekonomika, ceny ve zlatě klesají. Najednou je možné za unci zlata nakoupit podstatně více než dvacet bochníků chleba.. atd. Více lidí tak začne dolovat zlato, zásoba zlata v oběhu společnosti vzroste a to právě tak, že cena ve zlatě bude konstantní (za předpokladu, že zlaté doly mají takovou vlastnost, že dolování zlata je stále stejně pracné - je to v podstatě vlastnost zlatých dolů a použitých těžebních technologií dohromady).
V naší zemi se zlatými doly jsou nyní ceny ve zlatě konstantní. Za unci zlata je možné koupit dvacet bochníků chleba, kilo slaniny... atd. Když se cena sníží růstem ekonomiky, pak se zvýší těžba zlata. Když se cena zvýší úpadkem ekonomiky, pak se těžba zlata zastaví.
Nyní si představme, že v naší zemi fungují banky, které zlato půjčují. Za vypůjčení hroudy zlata však účtují úrok. Když chce obyvatel takové země začít podnikat a ke svému podnikání potřebuje kapitál, který nemá, musí si ho od banky vypůjčit. Řekněme, že banky ve zlaté zemi mají za úkol především tvorbu svého zisku. Pokud bude příliš málo lidí podnikavých, ať z důvodu absence dobrých obchodních nápadů a nebo z důvodu, že zákony zlaté země podnikání příliš dusí, pak budou úrokové míry klesat. Bude totiž málo podnikatelů, kteří by si chtěli od banky vypůjčit na rozjetí nebo rozšíření businessu. Banky v honbě za ulovením alespoň onoho malého množství podnikatelů se budou předhánět ve snižování úrokových měr. Naopak pokud by bylo ve společnosti obrovské množství podnikatelů, kteří chtějí enormně rozšířit své podnikatelské aktivity, pak by potřebovali obrovské množství kapitálu a banky by byly finančně vyčerpané a jako reakce by enormně vzrostly úrokové míry.
A co v našem světě?
Myslíte, že se světová ekonomika v rozvinutých zemích dusí pod tíhou různých regulací, nařízení a daní, což má za následek nízké úrokové míry? Nebo je obtížné vymyslet ještě další služby, protože lidé z rozvinutého světa již téměř mají vše, co k živobytí potřebují a přírůstek obyvatel je nízký? Nebo nízké úrokové míry jsou uměle vyvolané centrálními bankami, které mají vyšší cíle než maximalizaci svého zisku (jejich cílem je rozpumpování světové ekonomiky)? Nebo je to všechno ještě jinak? Jaký je váš názor?
K diskuzi můžete využít fórum.
Seznámím vás s jednou představou, která mne teď napadla v metru. Předem upozorňuji, že je to jen takový nápad, takže mne nekamenujte, může to být pěkná blbost :-) Na druhou stranu mi to připadá logické. Těším se na příspěvky od vyvracečů mé víry (provokatér ;-). Jen do toho, pusťte se do mě.
Nyní ona myšlenka. Abychom se odprostili od zásahů centrální banky, inflace, vlivu tištění peněz, zvyšování peněžní zásoby nebo jak se tomu říká apod. Představme si, že platíme zlatými dukáty, tak jako v minulosti. Zlato nelze snadno vyrobit (natisknout apod.). Jaderná fůze daleko :-).
Pokud by byla ve společnosti zásoba zlata jakožto peněžního směnného prostředku konstantní, pak by s růstem počtu služeb a výrobků, tj. s růstem ekonomiky společnosti, musely ceny zákonitě klesat a to nepřímo úměrně. Čím by bylo více obyvatel, služeb a výrobků, tím by byly ceny ve zlatě nižší.
Nyní si představme, že v oné zemi, kde se platí zlatými dukáty je několik zlatých dolů. Vydolovat unci zlata stojí dvacet bochníků chleba, kilo slaniny, kilo ryb a pět kilo fazolí a hrachu. Jak roste ekonomika, ceny ve zlatě klesají. Najednou je možné za unci zlata nakoupit podstatně více než dvacet bochníků chleba.. atd. Více lidí tak začne dolovat zlato, zásoba zlata v oběhu společnosti vzroste a to právě tak, že cena ve zlatě bude konstantní (za předpokladu, že zlaté doly mají takovou vlastnost, že dolování zlata je stále stejně pracné - je to v podstatě vlastnost zlatých dolů a použitých těžebních technologií dohromady).
V naší zemi se zlatými doly jsou nyní ceny ve zlatě konstantní. Za unci zlata je možné koupit dvacet bochníků chleba, kilo slaniny... atd. Když se cena sníží růstem ekonomiky, pak se zvýší těžba zlata. Když se cena zvýší úpadkem ekonomiky, pak se těžba zlata zastaví.
Nyní si představme, že v naší zemi fungují banky, které zlato půjčují. Za vypůjčení hroudy zlata však účtují úrok. Když chce obyvatel takové země začít podnikat a ke svému podnikání potřebuje kapitál, který nemá, musí si ho od banky vypůjčit. Řekněme, že banky ve zlaté zemi mají za úkol především tvorbu svého zisku. Pokud bude příliš málo lidí podnikavých, ať z důvodu absence dobrých obchodních nápadů a nebo z důvodu, že zákony zlaté země podnikání příliš dusí, pak budou úrokové míry klesat. Bude totiž málo podnikatelů, kteří by si chtěli od banky vypůjčit na rozjetí nebo rozšíření businessu. Banky v honbě za ulovením alespoň onoho malého množství podnikatelů se budou předhánět ve snižování úrokových měr. Naopak pokud by bylo ve společnosti obrovské množství podnikatelů, kteří chtějí enormně rozšířit své podnikatelské aktivity, pak by potřebovali obrovské množství kapitálu a banky by byly finančně vyčerpané a jako reakce by enormně vzrostly úrokové míry.
A co v našem světě?
Myslíte, že se světová ekonomika v rozvinutých zemích dusí pod tíhou různých regulací, nařízení a daní, což má za následek nízké úrokové míry? Nebo je obtížné vymyslet ještě další služby, protože lidé z rozvinutého světa již téměř mají vše, co k živobytí potřebují a přírůstek obyvatel je nízký? Nebo nízké úrokové míry jsou uměle vyvolané centrálními bankami, které mají vyšší cíle než maximalizaci svého zisku (jejich cílem je rozpumpování světové ekonomiky)? Nebo je to všechno ještě jinak? Jaký je váš názor?
K diskuzi můžete využít fórum.
posted by Vaťák at čtvrtek, července 13, 2006
0 Comments:
Okomentovat
<< Home