Jsou jen dva problémy peněz

Buď je peněz nedostatek nebo je peněz nadbytek. Který z oněch dvou problémů řeším? Jejich nadbytek nebo nedostatek?
Stejně jako většina lidí řeším jejich nedostatek. Otázkou je, zda je to správný přístup. O víkendu jsem opět slyšel názor chudých lidí: "Aby jsi udělal peníze, potřebuješ peníze." To je přesně reakce, která vznikne na základě myšlení nedostatku peněz. "Aby jsi udělal peníze, potřebuješ peníze a ty nemáš, a tak konec", diskuze končí, není o čem dál diskutovat. Myšlení s nedostatkem peněz vede k ubíjejícím a nemotivujícím osnovám a závěrům. Co se na to podívat z druhé strany?
Vizualizuji si, že mám problém příliš mnoha peněz. Co s nimi budu dělat, abych je ochránil, rozmnožil a využil k věcem, ze kterých budu mít dobrý pocit? Předně potřebuji takovou představu realisticky ve své hlavě vytvořit. Když jsem si takovou situaci půl hodiny vizualizoval, získal jsem pro mne zcela nový a velice zajímavý pocit (skoro šok), na základě kterého jsem došel k poznání a závěru, že problém přemíry peněz potřebuje komplexnější řešení než problém nedostatku peněz. A proto vždy bylo, je a bude více lidí chudých než bohatých. Být chudý je jednodušší, snazší a nepoměrně pohodlnější. Právě pohodlnost způsobuje chudobu. Ale já chci žít, chci být aktivní.
Klíčem je řešit problém přemíry peněz nikoliv nedostatku peněz. Většina lidí se snaží řešit problém nedostatku peněz řešením nedostatku peněz a výsledkem je, že tento problém nikdy nevyřeší. Když se snažím řešit problém přemíry peněz, tak se přede mnou otevírají netušené možnosti a přitom vycházím ze stejného počatečního stavu. Mám jednu hlavu a v ní nějaké ty informace, ale to jak se tam uvnitř myšlenky propojují a kombinují, to jak se v mé hlavě informace přesýpají je ovlivněno zda řeším problém nedostatku nebo přemíry peněz. Když řeším problém přemíry peněz, pak dostávám tisíce nápadů a po chvíli zjišťuji, že na realizaci některých potřebuji minimum peněz a nebo peníze téměř žádné. To co potřebuji je čas. Čas je důležitější aktivum než peníze.
Na druhé straně, když řeším problém nedostatku peněz jímá mne beznaděj a nic mne nenapadá. Vyzkoušejte tuto pomůcku a podělte se s ostatními o své zážitky. Přeji hezký den.

Správná slova pro motivaci

Pozorováním síly slov na sebe sama bych řekl, že pro motivaci jsem zaznamenal podstatně větší úspěchy se slovem "chci" než se slovem "musím". Slovo "musím" v podstatě moje podvědomí nenávidí, protože je symbolem nesvobody a moje podvědomí chce svobodu. Snažit se dosáhnout svobody prostřednictvím slova "musím" je tak v logickém sporu a jako takové nemůže být pro motivaci úspěšně používáno.
Když si stanovuji krátkodobé cíle. Tak si nemyslím, neříkám a nepíšu: "Musím zlepšit kondici. Musím jít plavat." "Musím jít běhat."
Správně to je "Chci jít běhat. Chci jít plavat. Chci se cítit lépe. Chci mít lepší náladu. Chci mít radost." A ono nejen, že to lépe zní, ale také to mnohem lépe funguje. Používejte slovo chci. Slovo musím vyřaďte ze svého slovníku. Slovo chci je lepší. Přeji dnes hodně radosti. Chci, aby jste měli radost. Záleží to jen na vás. Řekněte si desetkrát za sebou (stačí i jen v duchu, pokud pracujete v open space): "Chci mít radost. Chci se cítit skvěle." Přeji krásný den :-)

Hleď si svého

pravil jsem sobě. Obzvláště pokud jsou kolem spolupracovníci, kteří si nehledí svého. Tento fenomén byl předmětem mých rozhovorů s ostatními během posledních dvou týdnů. Zjistil jsem, že mezi chudými lidmi je až pozoruhodně vysoké procento lidí, kteří si neumějí a nebo nechtějí hledět svého. Nejvíce je tento fenomén rozšířen v zaměstnání, kde převážná většina lidí "hlídá", co dělají ostatní, a tak se téměř všichni hlídají navzájem. Pravděpodobně se jedná o naprogramované chování, které mne osobně naštěstí jaksi minulo. Dříve jsem tomuto jevu nevěnoval pozornost, ale nyní, když jsem se na chvíli věnoval zkoumání tohoto jevu, musím říci, že je pozoruhodně rozšířený.
Abych tomuto jevu mohl lépe čelit a lépe vužívat svůj čas. Napsal jsem si následující hesla.

HLEĎ SI SVÉHO! NEOHLÍŽEJ SE NA TY, KTEŘÍ SI NEHLEDÍ SVÉHO!
KDO SI NEHLEDÍ SVÉHO, OKRÁDÁ O ČAS SEBE A SNAŽÍ SE OKRÁST O ČAS I OSTATNÍ!
KDO SI NEHLEDÍ SVÉHO JE CHUDÝ.

Zjistil jsem, že obzvláště u lidí, kteří si nehledí svého, je dalším průvodním jevem marnění času povídáním o ničem. Povídání o ničem je, když kolega z práce líčí do podrobna cestu na svém kole do práce. Jak si musí dát seřídit řetěz a utáhnout brzdy. Je to povídání o ničem. Povídání jen tak, aby čas tak zvaně nestál. Takové chování ovšem programuje k plýtvání časem. Při poslechu takového člověka se nejen nedozvím nic převratně nového a vzrušujícího. Nijak se nevzdělám a nezdokonalím. Často se ani nepobavím. Naopak při poslechu takového člověka se postupně programuji na podobné chování. Vrána k vráně sedá. Rovný, rovného si hledá.
Často si při takové příležitosti vzpomenu na slova ředitele gymnázia, na které jsem chodil: "Kecy nemaj cenu."

Motivace mé mysli

Potřebuji si být dobře vědom k čemu mi budou peníze a majetek dobré. Pokud si nebudu toto dobře uvědomovat a nebudu mít podrobnou přitažlivou představu, pak nebudu mít ani dostatečnou motivaci.
Sepisuji si představy, jak to bude vypadat, až budu bohatý. Když jedu autobusem, zavřu oči a vytvářim si konkrétní realizace snů. Je velice zajímavé, že s tím jak mlhavé představy krystalizují v konkrétní obrazy, myšlenky a názory. Zjišťuji, že mnohdy musím především své názory silně modifikovat. Že ony původní mlhavé představy o životě bohatého člověka nelze dost dobře naroubovat na současnou realitu okolního světa. Zjišťuji, že ne všichni lidé jsou "hodní". A že nelze okolní lidi rozdělit ani do škatulky "hodný" nebo "zlý". Že zlý může být někdy hodný a naopak. Ať vědomě nebo nevědomě.
Všechny tyto vlastnosti našeho světa a mých představ o něm vedou k tomu, že představa mého života jakožto bohatého člověka se čím dál tím více liší od původní obecné mlhavé představy, že bohatý člověk je prostě člověk, který má hodně peněz a majetku. Zjišťuji, že skutečně bohatý člověk je tak bohatý, že může 24 hodin denně realizovat své sny. Že je skutečně svobodný. Ale nejvíce bohatým ho teprve udělá to, jak s těmito 24 hodinami umí naložit. Jak dobře je umí využít pro svůj prospěch i pro prospěch okolí. Že svůj svobodný čas, kterého má podstatně více než chudý člověk, který musí velkou část věnovat zajištění živobytí, nepromarní. Že využije své svobody a svého finančního a časového potenciálu naplno. Má mnohem širší možnosti pro budování štěstí a radosti ze života. K tomu je však zapotřebí být bohatý nejen majetkem, ale především i ve svém myšlení. Takto bohatí lidé jsou často ti, kteří přišli ke svému bohatství svou vlastní myslí. Chci zbohatnout prostřednictvím své mysli.

Metody pro plnění krátkých plánů

Měl jsem na prodloužený víkend vytvořený plán a přesto nejsem s výsledky svého víkendového konání spokojen. Problém, na který jsem narazil, bylo neplnění plánu. Vyvaroval jsem se předešlých chyb, kdy jsem si dělal v plánu zcela nereálná a v daném čase zatím pro mne nerealizovatelná předsevzetí. Říkal jsem si, že plán musí být dostatečně měkký, aby pro mne byl snadno realizovatelný. Aby mne jeho plnění bavilo. Mírný plán o několika bodech na tři dny se mi podařilo splnit jen z malé části (30%). Důvodem tak nízké realizace teď zpětně přikládám nízké zkušenosti s prací s osobním plánem a přemýšlím nad metodami jak zvýšit účinnost plnění svých plánů osobního rozvoje.
Jednou z klíčových metod pro větší úspěšnost plnění plánu je motivace. Zpětně vidím, že jsem se příliš málo motivoval. Motivaci jsem neměl ve svém plánu vůbec zahrnutu. Své denní cíle mám teď napsané u sebe na papíře v kapse a několikrát denně se na ně dívám. V ten moment můj mozek pracuje tak, aby se denní cíl podařilo realizovat. Tato jediná jednoduchá metoda mi velmi pomohla a již přináší své první výsledky. Již včera se mi podařilo realizovat věc, kterou jsem dlouho plánoval. A dnes ač ještě není poledne, již jsem splnil dva z klíčových dnešních cílů. Přemýšlím nad dalšími metodami motivace, které pomáhají plnit denní plány vedoucí k vytyčenému cíli. Klíčovým bodem je však dle mého názoru společenská motivace. Člověk je tvor společenský, a tak vidět výkony a výsledky někoho, kdo směřuje stejným a nebo podobným směrem je nesmírně motivující. Vytvořit si kolem sebe podmínky kontaktu s lidmi, kteří mají obdobný zájem. Chtějí rozvinout své osobní schopnosti, prohloubit své myšlení a touto cestou získat větší osobní bohatství.
Podmínkou úspěšné metody pro plnění krátkých plánů je, aby byla jednoduchá a bylo možné ji praktikovat prakticky kdykoliv a kdekoliv. Jaké motivační metody pro plnění nejkrátkodobějších plánů (hodiny/dny) používáte?
Diskuze v komentářích nebo na fóru chcivatu.